Ocelové armatury pro bytové budovy jsou navrženy tak, aby vyhovovaly specifickým potřebám nízkých až středně vysokých domů, s důrazem na ekonomickou účinnost, snadnost montáže a dostatečnou strukturální integrity pro typické zátěže v bytovém stavebnictví. Běžné průměry se pohybují od 8 mm do 16 mm, s oblíbenými kvalitami zahrnujícími ASTM A615 Grade 40 (USA), B500A (Evropa) nebo HRB 400 (Čína), které nabízejí mezihodnoty pevnosti mezi 276 MPa a 400 MPa – dostatečné pro podporu podlahových desk, zdí a střechových konstrukcí. Armatury mají deformace (žebrování) v souladu s místními normami, aby zajistily silné spojení s betonem, obvykle s minimální výškou žebrovaní 0,5 mm a rozestupem 15 mm, aby se zabránilo posuvu v betonové matrici. Výběr materiálu dává přednost dutnosti (prodloužení při lomení ≥18 %), aby bylo možné provádět ohýbání během lokální výroby bez zlomení, stejně jako spalovatelnost pro spojování posilovacích klecích pomocí elektrodohybného spávání. Pro bytové použití jsou armatury často nezabroušené z důvodu nákladů v suchých klimatických podmínkách, ale galované nebo epoxy zakryté alternativy jsou dostupné pro oblasti s vysokou vlhkostí nebo mořskou solí, aby se prodloužil životní cyklus. Inženýrské úvahy pro bytové použití zahrnují optimalizaci rozestupu armatur (obvykle 150–200mm středů) pro vyvážení rozdělení zátěže a požadavků na betonovou ochranu (20–30mm pro ochranu proti korozi). Dodavatelé často poskytují předem ostříhané a ohnuté armatury podle architektonických plánů, což snižuje odpad a náklady na práci na stavbě. Důslednost s budovacími předpisy je klíčová, jako například Mezinárodní budovací kód (IBC) v USA, který stanoví minimální pokrytí armatury pro různé konstrukční prvky (například posilování desek musí mít minimální obsah 0,18 % betonové sekce). Bytové armatury musí také splňovat standardy ohnivzdornosti, přičemž materiály musí udržet alespoň 80 % své mezihodnoty pevnosti při 300°C po dobu typických ohnivých scénářů.